12. 6. 2012

Peru 2010: PART VIII - Salineras - Puno


16.8.2010

Konečně jsme se trochu vyspali. Sice bez vody, ale dobře. Hygienický deficit jsme nahradili ráno, kdy konečně začala téct (značně rezavá a podivně páchnoucí) voda. Po pár týdnech v Peru už člověk nad takovou banalitou neohrnuje nos a spěšně se omývá – tekoucí voda není v těchhle končinách samozřejmostí. Poté jsme se vydali napříč Sacred Valley zpět a kvapně svačili sušenky, co jsme nakoupili pro případ neplánovaného zádrhelu v naší cestě.

Zastavili jsme se na Salineras. Co to je? Naprosto úchvatný a do posledního detailu dotažený systém solných jezírek, kde se ze subtilního potůčku vyvěrajícího ze skály, který celý systém napájí, sráží vysycháním solné krystaly. Naprosto celý komplex jezírek je napájen právě tím jedním minipotůčkem – a jeho přerozdělováním a hrazením do menších dílčích struh. Nádhera.

Člověk, který tohle kdysi vymyslel, nebyl rozhodně žádný prostáček – stovky, tisíce nepravidelných jezírek jsou napájeny zcela rovnoměrně.

Cestou zpět do Cuzca nabíráme stopaře a po (ne)zralé úvaze se rozjíždíme směr Puno. Na náhorních plošinách tomu můžeme šlapat na krk a dojedeme těsně po půlnoci, říkáme si.

Do našeho propočtu se však vloudila chybička – dojíždíme o půl třetí ráno, značně vysílení. Všechny hostely mají plno. Tedy všechny ty, do kterých jsme podle průvodce (a náhodně po cestě) trefili – mapa i ulice Puna jsou dost nepřehledné. Máme pocit, že se město tiše přestavuje za našimi zády – tak trochu jako potterovské schodiště v Bradavicích.

Nakonec to vzdáváme a sjíždíme do **** hotelu s myšlenkou, že se aspoň jednou za pobyt umyjeme v neplesnivé koupelně a vyspíme pod dekami nepromočenými všemi možnými tělními tekutinami. Vypadáme nejspíš dost zuboženě, protože nám recepční sám od sebe nabízí asi 50% slevu na ubytování, čehož radostně využíváme a zůstáváme v Punu o den déle, než jsme původně plánovali.

Je tu vana. VANA! Nebyla jsem ve vaně už víc než měsíc.

Před usnutím jenom dumáme, zda 150 Sol je cena za osobu, za pokoj, nebo je to snad 150 dolarů? (Ráno zjišťujeme, že za pokoj, a to včetně naprosto buržoustní zbohatlické snídaně).


17.8.2010

Z hotelu jsme se vymotali v deset hodin večer – zjevně jsme posledních pár dní jeli na záložní baterky a bylo zapotřebí je dobít. Bohužel je úplně všechno zavřené, našli jsme jedinou restauraci bez přívětivého „CERRADO“ na dveřích
















Mapa ZDE.