Na pomezí

Dny před odjezdem jsou svým způsobem specifické. Platí to i v případě utíkání z města na víkend na chatu. Tím spíš je ale specifičnost předodjezdových dnů patrná při plánované cestě někam dál a na delší dobu. Nejsem sice v cestování vyložený zelenáč a na rejstříku mám pár několikaměsíčních pobytů mimo republiku, stejně mě to ale zas a znova vykolejí.

Totiž, před odjezdem se člověk vyskytuje v jakési zvláštní časoprostorové kapse - není možné začínat jakékoliv větší projekty, domlouvat se s kamarády na hospodu za dva týdny, nakupovat a vařit větší množství jídla. Poslední dva týdny před dnem D se tak většinou život odehrává podle hesla "carpe diem" - spousta věcí k zařizování (pojištění, dokumenty pro fakultu, potvrzení studijního oddělení, přelepka na ISIC, kterou jsem doteď sabotovala, výměna peněz s sebou, nákup jízdenky....), spousta srazů s přáteli před odjezdem, spousta odeslaných balíčků, rychlá brigáda, abych si měla vůbec jaké peníze vyměnit....

Co se jídla týká, dobře to vystihuje pojem "z ruky do huby". Většinou nakupuju větší množství potravin, ze kterých pak žiju dýl a dokupuju už jenom dílčí čerstvé věci, co by se při dlouhém skladování kazily. A tak teď jedu na jogurtech, tuňákových sendvičích, míchaných vajíčkách a čínských polívkách. Frekvence návštěv hospody se kvůli nedostatku ingrediencí pro vaření zvyšuje, zároveň se však snižuje množství peněz, které mám s sebou do Litvy. Krevní tlak stoupá, cholesterol ucpává tepny. Inteligenční kvocient klesá nepřímo úměrně v souvislosti s náplní žaludku jídlem a pivem. Nedostatek spánku mi brázdí rýhy pod očima. Snažím se zuřivě dospotřebovat všechny zubní pasty, sprchové gely, krémy a deodoranty, co tu mám rozdělané, aby se nezkazily, zatímco budu pryč, protože s sebou je brát fakt nebudu (už tam bude balení kufru Odyssea). Většinu oblečení, bot a knih jsem odvezla domů, takže mám v Brně pár věcí, které kombinuji do bezvědomí mezi sebou.

(A živě se mi vybavuje, jak strašně podobné je to tomu, když jsme se minulé jaro stěhovali z Argentiny nadobro zpátky do Čech.)

Jak zvládáte období těsně před odjezdem? Máte to rádi? Necháte se pohltit cestovní horečkou? Stěhovali jste se někdy na delší dobu za hranice?

Šaty mám ze sekáče, kabát je kašmírový L.O.G.G. stejného původu. Čapka H&M, náhrdelník od J., náramek od Evy (čímž jim vesmírně děkuju).

Za všechno (a především fotky) může KYTI.