Heč, heč, heč.

Za čtyři hodiny zvedám kotvy a přesidluju na jih. Je pravda, že v Budapešti je o pár stupňů přívětivěji, dlužno však říct, že teplotní rozdíl není zdaleka takový jako před dvěma lety, kdy jsem tam byla naposled. Doufám, že se v -5°C dá v patřičném oděvu (ano, vezu si v kufru několik ovčích farem) pohodlně procházet na zdravém povětří. Ačkoliv - hlavním účelem cesty je ráchání se v termálních bazéncích, a když je člověk po krk v teplé bublavé vodě, trochu pozapomíná na to, že se mu kouří z hlavy, která dlí právě v těch -5°C. Škoda, že se už asi osm let nemůžu potápět, to by pak nejspíš dostalo ještě hlubší rozměr.

A když jsme u toho počasí - nemohu se dočkat, až se oteplí natolik, abych mohla bez úhony na zdraví vytáhnout tyhle bombastický šaty, který jsem ulovila ve výprodeji na Asosu. Hedvábí a překvapivě takřka perfektní zpracování, které se u Asosích hader běžně zrovna moc nenosí. Když jsem je doma vybalila, maminka, zvyklá na moje excesivní nákupy starého haraburdí, se dala slyšet, že to jsou opravdu pěkně zachovalé vintage šaty. A nejsou, přátelé. Fungl nové, ale zpracování a kvalita střihu skutečně odpovídají minulosti, kdy se oblečení šilo z kvalitních materiálů na míru, a hlavně pečlivě. Ne z plastu, horkou jehlou, dětskými rukami a za svitu omšelé blikající zářivky kdesi  ve sklepních prostorech v Šanghaji.

Too bad, že už jsou vyprodané. Co vy na ně? Závidíte? Počkáte si na mě za rohem? Vykradete mi skříň, zatímco budu v Litvě?