29. 11. 2011

Peru 2010: PART V - Cuzco

Palubní deník

11.8.2010

Dnešek je cestovní den - přepravujeme se z turisticky znepřáteleného Puquia do Cuzca. Je to zhruba 500km, což by při překvapivě vysoké kvalitě peruánských silnic neměl být problém ujet za pár hodin, ale jak cesta ubíhá, otevírají se tak nádherné výhledy, že stavíme na každým rohu a s postupujícím odpolednem začíná být dojezd do Cuzca otazný.

Při opouštění Puquia se nám dostalo několikerého pohoršeně-zhnuseného počastování "Gringos!" od místních, při cestě na hlídané parkoviště jsem si připadala tak trochu jak při průchodu uličkou hanby. Chybělo snad jenom lítající kamení.

Teď už si to ale svištíme po náhorních plošinách s jezery - ve zhruba 3 500 m n.m. - směr Sacred Valley. Scenerie jsou "kulervoucí" (omlouvám se, ale nenapadá mě přiléhavější přirovnání, navíc Eva to slovo tak miluje:-), fotíme jako vzteklí, ačkoliv prudší pohyby jsou už ve třech tisících metrech nad mořem znát. Oschlé a opuchlé sliznice máme už druhý den, jakékoliv podrbání v nose znamená červenej potůček a rty mi praskají, přestože si je mažu jelením lojem jak najatá. Vody i jídla máme po zkušenostech dostatek, kdybychom museli nocovat mimo cílové stanoviště.

Přestože naší půjčené Toyotě střídavě já i J. šlapeme pedály až k podlaze, ve vysoké nadmořské výšce auto poškytává i na dvojku a ledva se plazíme kopcem. Cesta trvá podezřele dlouho, už je tma. Pojímáme podezření, že peruánské silniční ukazatele vzdálenosti jsou tak trochu cinknuté a udávají zhruba o polovinu nižší vzdálenosti, a to včetně papírové mapy, co jsme koupili před pár dny v Limě. Vůbec se neposouváme kupředu, tma je stále černější, noc hlubší a výhled na nocleh v hostelu je v nedohlednu.

K prapodivným ukazatelům vzdáleností se navíc čím dál častěji přidávají cedule "Desvio", které už nemůžeme ani cítit. Zhruba po padesáti metrech za cedulí zpravidla asfaltová silnice končí tak, jak ji známe, se zářivě bílými pruhy a odrazkami, a začínají hrboly udusané hlíny, místy křížené potůčky, které si hledají cestu svahem dolů do údolí.

Po jedenácti hodinách pětisetkilometrové trasy se konečně dostáváme do Cuzca. Tohle prašné a umolousané centrum peruánské historie obývá 300 000 lidí, což je při pohledu na město pro Brňáka naprosto neuvěřitelné. Cuzco funguje jako velitelství celostátních vysavačů peněz z turistů. Plaza de Armas a nasvícené budovy katedrály, La Companíe a ostatní jsou vskutku impozantní, co však ruší dojem konzervace historie (a potvrzuje teorii o vysavačích peněženek) je McDonald umístěný v přízemí jedné z koloniálních budov. Po krátké procházce centrem se vracíme do hostelu. Návrat nám zpestří několik místních mladíků - jeden z nich se mi vrhne k nohám, upírá na mě krví podlité oči a lámanou angličtinou volá "Vezmi si mě, vezmi si mě za muže!"

Jsou dvě ráno a my pomalu upadáme do komatu.




















Fotky pořídil J.


12 komentářů:

  1. Úchvatná země... Asi drsná na bydlení, ale pro turistu cosi jako ráj, který se musí dlouho vstřebávat. A obloha s těmi bílými obláčky až kýčovitá. (m.)

    OdpovědětVymazat
  2. chachá ty lamy!

    ale mě baví ty barvy! kombinace modro-modré oblohy se žloutou je sice, pravda, trochu kýčovitá, ale krásná. tak ! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Je to dechberoucí, díky, že ses podělila. Jen mi nějak nejde na rozum, proč na vás v Puquia nenávistně pořvávali...? Docela by mě to zajímalo. V Mexiku si domorodci zjevně o turistech nic pěkného nemysleli, ale nikdy to nevyslovovali nahlas. Jen odtažitě koukali.
    Měj pěkný den.
    Mína

    OdpovědětVymazat
  4. Páni, fotky jak z reklamy! Mě vždycky hrozně pobaví naše velehory Krkonoše s obrem Sněžkou. Myslím, že Tatry jsou jediný důvod, proč litovat roku '93;-)
    A samozřejmě aspoň jednu tu lamu chci, nejlépe hned, živou. Případně nahradit ovečkou:-)

    OdpovědětVymazat
  5. Olinko, bacha, lamy když se namíchnou, plivou do dálky tak nevídaně, že by se od nich mohli učit i námořníci, co žvýkají tabák. :-)))

    OdpovědětVymazat
  6. ahoj Zu, dneska jsem tě viděla na lékařské fakultě, slušelo ti, vypadáš dobře i na živo:-) a mimojiné krásné fotky z Peru.

    OdpovědětVymazat
  7. Tak samozřejmě, že to slovo miluju, dyť kulervoucí je prostě bombastické slovo.

    A ty fotky jsou parádní.

    OdpovědětVymazat

  8. díky za reakce.

    Míno - proč na nás byli tak hnusní je i nám otázkou - ačkoliv: je to chudý kraj, turisti tam přijdou jen málo a myslím, že tato skupina obyvatelstva má za to, že "západní" turisti jsou původci veškerého zla a příkoří, které se jim děje.

    Olinko - haha, taky bych chtěla lamu domů....a pokaždé, když jsme projížděli okolo nějakého stáda, začala jsem se rozplývat....J. to lezlo slušně na mozek.)

    Anonymní (23:47) - tys byla ta blond slečna, co se na mě usmívala na Komenského? jestli jo i pokud ne, tak děkuju moc;)

    Mrkev - yes, score!:D

    OdpovědětVymazat
  9. Zu, potkala jsem tě, když si vycházela z oddělení pro zahraniční studenty, dalo by se říct, že jsem blond a měla jsem na sobě červený kabát.

    OdpovědětVymazat
  10. Mě jen překvapuje, že pod takovýmhle článkem se spoustou nádherných fotek z míst, kam se z nás podívá v životě málokdo, je jen 9 reakcí, kdežto tam, kde se řeší tvé vcelku normální nohy, je jich kolem 50ti. To mi hlava nebere!

    OdpovědětVymazat
  11. nádherné fotky, máte krásnou památku na určitě nezapomenutelnou cestu.

    OdpovědětVymazat
  12. Tak nějak jsem se k tomuto doklikala a ještě nestihla přečíst celou tvou cestu. Když ses bavila někdy s místními, měli povědomí o České republice? Já byla loni v Mexiku a taky se na ná nejprve všichni dívali jako na gringos, ale potom zjistili, že jsme studentíci z Evropy a dokonce z České republiky a začli se s náma přátelsky bavit o fotbale. (O něm jsme zas my neměli ani povědomí, hehe)
    Fotky jsou nádherné, fakt závidím. Asi si udělám další tečku na mapě, kam se chci podívat.

    OdpovědětVymazat