16. 7. 2011

Peru 2010: PART II - Lima to Pachacamac

Pokračování cestovatelské série na sebe nechalo poměrně dlouho čekat. Výmluv bych měla samozřejmě plný pytel, pravdou je ale to, co už jsem vyjevila na svém Formspringu. (Může mi někdo vysvětlit, proč se ta aplikace tak příšerně jmenuje a co to znamená?) 

Nechci to odfláknout, ráda bych do článku zařadila informace takového charakteru, o jaké jsem stála minulé léto, když jsme plánovali cestu. Něco, co se nedočtete ani v Lonely Planet. (Jejich průvodce mimochodem doporučuju všema deseti - všechny, které jsem doteď používala, byly logicky členěné, přehledné a plné podstatných informací. Z jiného soudku - z nutnosti jsem teď do Vídně koupila jakéhosi Rough Guide průvodce - jestli jsou vám vaše peníze milé nekupujte si ten drek, proboha. Struktura veškerá žádná, informací 0,25 a celé to vypadá jako slohovka podprůměrného středoškoláka, který má za úkol napsat 12tistránkovou esej, ale informací má zruba na půl stránky. Fakt strašný.)

Chci psát to, co se nedočtete spolu se spoustou katastrofických scénářů o okradení, rozčtvrcení a zabetonování  na cestopisných serverech z pochybných osobních zkušeností neexistujících uživatelů. A taky pár zajímavostí, na které člověk přijde náhodami.

Tak tedy. Peru jsme pojali jako trochu méně adrenalinový sport než  nedávnou Patagonii a pronajali si auto. Samotný akt pronájmu byl velmi dobrodružný, neboť zapůjčitel (ani na letišti v Limě) neumí anglicky. Já španělsky spíš rozumím a J. v té době taky kdovíjak španělsky nemluvil. Situaci komplikoval i fakt, že zahraniční řidiči v Peru podle zákona nesmí řídit do 25 let věku, přestože už dávno řidičák mají. Jižní Amerika je ale pořád Jižní Amerikou, slovo dalo slovo a už jsme frčeli na jih. Auto jsem z Limy vyvedla já - a tady přichází vsuvka o silničním provozu v peruánském hlavním městě. Platí tu zákony džungle - kdo je větší, ten jede. Také ten, kdo má silnější a zvučnější klakson, jede. Přednosti neexistují, blinkry řidiči rádi využívají podle nálady v různých kombinacích. Jedou doprava, signalizují doleva, naopak, nesvítí vůbec a nebo blikají všema čtyřma zaráz, pro jistotu. Na peruánských silnicích kromě jiného jezdí naprosto cokoliv, co si dokážete představit a co má kola (a ani to nemusí být pravidlem).



(Mimochodem, zdravotník se nezapře. Improvizovaná polní lékárnička.)

Po vyvedení auta z Limy, čehož provedení mi sebralo několik měsíců života, jsme zamířili na jih. Zhruba 30 km za městem se nachází Pachacamac. Místo rituálních obřadů dřívějších civilizací.
Abych byla upřímná, skoro jsme to minuli, protože většina pobřežního Peru (nebo alespoň ta jižní polovina) je jedna velká pouštní díra. Sucho, písek, prach a popílek, všechno se mísí s vlhkým vzduchem od Pacifiku a vytváří nezapomenutelnou směsici, za kterou vám vaše dýchací cesty moc nepoděkují.








Pachacamac sám o sobě není AŽ TAK kulervoucí, jak by jeden čekal - je to ale na hornaté vyvýšenině a člověk má dobrý výhled. Na oceán a přilehlou osadu. Mimochodem, mimo Limu takhle bydlí většina obyvatel - a toto je ještě zástavba poměrně na úrovni.

Ještě přidávám jeden pohled na pacifickou Scyllu a Charybdu a jeden ks zříceninového modelingu.
































Dnešní článek navzdory počátečním předsevzetím a velkohubosti není zrovna z těch napěchovaných informacemi, a to především proto, že tento den jsme pojali z větší části jako vyřizovací (nákup lékárničky, pronájem auta) a přesouvací - Lima - Pachacamac - Pisco. Zastávka v ruinách Pachacamacu byla tedy spíše úvodem do peruánské turistiky. V pokračování očekávejte obrazově bohatý třetí den cesty - návštěvu Islas Ballestas - i to je důvod, proč jsem původně zamýšlený jednolitý megačlánek rozdělila do dvou. Nechci mít na svědomí vaše zavařené počítače.

A pro ty, kteří by chtěli trasu naší cesty sledovat na mapě, klikněte si vždycky na konci článku na MAPU.

7 komentářů:

  1. Pacifik je nádhernej, ale divný, že nikde ani ta travička, když od oceánu nějaké vlhko v luftě být musí...
    (m.)

    OdpovědětVymazat
  2. Fotka č.9: Modigliani! Krásná.

    OdpovědětVymazat
  3. Překrasné!!!!Také bych tam chtěla přirozená krása!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Nádherné fotky! Jsem unešená!

    OdpovědětVymazat
  5. Na té jedné fotce vypadáš jako ženská verze Achnatona, krásnej tvar očí. Pardon, nemohla jsem si pomoct:)

    OdpovědětVymazat
  6. jeee iný svet.. takéto fotky si vždy rada pozriem!

    OdpovědětVymazat
  7. Moc pěkně napsaný článek, už se těším na pokračování! A máš můj obdiv, do Jižní Ameriky by mě asi nikdo nikdy nedostal, má fobie z té úžasné sbírky chorob, co tam mají, mě drží zpátky, ale ráda si Tvé cestovatelské příspěvky čtu ;-)

    http://tothemoonandback-eli.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat