6. 6. 2013

Peru 2010: PART X - Arequipa - Lima

Dnešní díl ze série o Peru je posledním. Pod článkem naleznete linky na všechny předchozí díly, abyste je měli přehledně pohromadě, kdybyste si chtěli spolu se mnou nostalgicky zavzpomínat;)

20.8.2010

Ráno jsme vstali, pobalili si po paměti krosny a nelibě opustili pohodlný hotel. Zasedli jsme do auta, v nejbližším otevřeném obchodě dokoupili zásoby na cestu, dotankovali benzín a vyjeli z města. Jo, a asi 50 metrů za městěm zaplatili naprosto nesmyslnou "pokutu" zkorumpovanému poldovi. Zastavil naše auto, došel k nám. Vyloženě hledal, co by mohl vytknout, takže se chytil toho, že J. si po zastavení auta odepnul pás, protože předpokládal, že nám bude chtít lézt do kufru auta. Polda prý, že jezdit bez pasu se nesmí. Inu, nemělo smysl se s ním hádat, že J. pás měl a odepl ho před zraky idiota policajta až po zastavení vozu, prostě jsme vyplázli pár Sol a svištěli si to dál. V jednom z dalších měst po cestě nás zkásnul ještě jeden vymaštěný příslušník, opět kvůli stejné vykonstruované hlouposti (ačkoliv popis dopravní situace by zabral příliš mnoho místa a nejspíš by vás unudil), vyplázli jsme dalších x Sol a fakt totálně vytočení jeli dál. Dnešním dnem jsme si nejspíš vybrali smůlu za předchozí tři týdny. Zbytek cesty už byl vcelku klidný (není nad to si zadrandit pouštní cestou 160 km / h). Mimochodem, sledujte stav vozovky, mně přijde velice solidní, a to je jedna z těch horších silnic, po kterých jsme měli v Peru tu čest jet. To jen pro vyvrácení mýtů o mizerné kvalitě peruánských cest a hrozivých zprávách o autech zřícených do propastí. Někde je to fakt docela nebezpečné, ale z povahy terénu, kterým projíždíte (průsmyk v pohoří čtyřtisícovek), ne proto, že by vozovka byla špatně upravená, špinavá, stará, děravá, etc.

Pouštními cestami jsme se dopracovali do Arequipy. Město samo je docela běžné, nijak zvláštní (určitě ne poté, co máte za sebou důkladnou prohlídku Cuzca a Limy), ale továrna asi 20km v poušti před Arequipou evokuje Mordor a Dunu dohromady. Technický kolos zahalený v písčitém oblaku, který se tyčil výš a výš nad nás, jak jsme postupně sjížděli k němu do údolí skutečně naháněl hrůzu.

Arequipě jsme věnovali necelé dvě hodiny, snědli pochybnou směs rýže a zeleniny a osedlali našeho stříbrného oře, ve kterém jsme dál ujížděli po pobřezí na sever. Někdy nad ránem, kdy už jsme byli oba příliš unavení na to, abychom se dál střídali za volantem, jsme na pár hodin usnuli v Nazce, v nejlevnějším hostelu, ve kterém jsme se ještě dovolali obsluhy. Bez mytí jsme padli do navlhlých dek, spali jako o závod a ráno na to zase šlapali - v šest večer jsme vraceli auto do půjčovny na letišti v Limě. Protože nám letadlo odlétalo až v osm ráno následujícího dne, měli jsme ještě jeden večer v hlavním městě. Bohužel jsme ale byli tak vyřízení, že nám bohatě stačila sprcha, zbytky jídla z auta a spánek spravedlivých.













Mapa ZDE.

1. díl - úvodní slovo, Buenos Aires - Lima
2. díl - Lima - Pachacamac
3. díl - Pisco - Paracas
4. díl - Nazca
5. díl - Cuzco
6. díl - Cuzco - Aguas Calientes
7. díl - Machu Picchu
8. díl - Salineras - Puno
9. díl - Sillustani - Titicaca - (Bolivie)

30. 5. 2013

Peru 2010: PART IX - Sillustani - Titicaca - (Bolívie)

Je na čase se tu zase trochu pustit do práce. Ne tedy, že bych měla zrovna padla ve škole, naopak, ale už mi to samotné tak trochu chybí, blít svoje názory proudem někam do hlubin internetu. Pauzu jsem potřebovala jako sůl, docházela témata, a všichni víme, že když se něco dělá pod tlakem a z donucení, rapidně klesá kvalita vyprodukovaného. A jak jinak znovu začít, než posledním dílem táhnoucí se cesty po Peru? Potřebuju ji už uzavřít, protože Patagonie a další naše cesty po všech čertech už čekají na zpracování.

Upozornění pro čtenáře: příspěvek obsahuje nadměrné množství lam. Prostě si nemůžu pomoct a nedokážu je příčetně vyselektovat.


18.8.2010

První "pořádný" den v Punu. Kromě toho, že město samotné nenabízí turistovi zhola nic, je nehostinné a plné nevlídných tváří a zavřených obchodů je to tady celkem fajn. Ostatně, máme po měsíci k dispozici vanu sami pro sebe, dokonce s teplou vodou. Ráno jsem si na snídaňovém bufetu skoro nemohla vybrat z těch asi 30 druhů podivně vypadajícího ovoce (?) a dalších pochutin, a nacpala se k prasknutí. Pak jsme se vydali na nedaleké pohřebiště Sillustani, kde jsme strávili skoro celý den. Zcela neplánovaně. Ne, že by nebylo uchvacující, ale J. při divokém fotografování někam zapadly sluneční brýle, a jelikož je tak trochu autista, odmítal se pohnout kupředu a zakoupit kdekoliv jiné, resp. stejné vietnamské brýle, a tak jsme si střihli krásnou hodinku prohlížením všech míst, kudy jsme prošli. Brýle jsme nakonec našli a mohli se vesele vydat zpět po peruánských cestách plných obřích retardérů.















 
19.8.2010

Dnes jsme se vyhrabali z postele trochu dřív než předvčerejškem, abychom nastartovali káru a vydali se směrem na východ, do Bolívie. Původní plán byl stavit se za hranicemi opravdu jenom na skok, na jedno odpoledne. Když jsme se k hranici dopravili, zjistili jsme ale, že nás s půjčeným autem za hranice nepustí (leda bychom jim zanechali drobný peněžní obnos do kapsy, každému zvlášť, samozřejmě). Hranice sama byla zformována pomocí kusu odrbaného lana napjatého na volno mezi dvěma sloupky po stranách silnice. Ta se navíc v zóně nikoho lokálně změnila v rozbahněnou polňačku, kde to intenzivně čpělo zvířecí i lidskou močí, a kudy si vesele šlapaly proudy okloboučkovaných Peruánek / Bolivijek (kdo ví, vypadají stejně). Inu, nakonec to dopadlo tak, že formálně (podle razítek v pase) jsme v Bolivii byli, fakticky ne, pokud se nepočítá těch pár metrů za provazem, ehm, hranicí.

Zbytek dne jsme strávili poflakováním se po břehu jezera Titicaca, které bylo krásné a modré, a tak nějak docela stejné jako všechna ostatní jezera, jenom se za ním v dáli tyčily Cordilleras Blancas. Jelikož v Peru slunce zapadá s úderem šesté večerní, a to doslova během několika minut, stihli jsme tak tak zastavit u cesty a zamáčknout slzu nad vskutku dechberoucím západem slunce. Pak už nás čekala jenom cesta zpátky do hotelu, poslední noc v nehostinném Punu a ráno tradá pryč.









Mapa ZDE.