19. 2. 2015

Jsem to ale vostuda

S Novým rokem ruku v ruce přichází zamyšlení sama nad sebou. Proč jsem taková hambářka, že nejsem schopná dodržovat rutinu? Jakoukoliv - stravovací, cvičební, nebo třeba rutinu psaní příspěvků na blog? Vždycky jsem měla tendence omlouvat si nedostatek odhodlanosti tím, že jsem příliš speciální na to, aby mě kdy někdo donutil dělat něco pravidelně. Ani na učení jsem neměla kdovíjaký řád, označila bych to spíš za více čí méně organizovaný chaos - dvacet stránek ve vlaku, místo dalších dvaceti pivo s kamarády...a tak, vždyť víte.


Jelikož ale přecijenom moje rozlítaná duše nějaký řád potřebuje, rozhodla jsem se ho ze všeho nejdříve nastolit ve vlastním šatníku (prostě začít v samém středu apokalypsy, ať to máme za sebou!)

Vodítkem mi byla knížka The Life-Changing Magic of Tidying Up: The Japanese Art of Decluttering and Organizing od Marie Kondo. Nebudu vás unavovat sáhodlouhými anotacemi, ale podělím se s vámi o to, proč mi zrovna tahle jediná metoda ze všech, které kdy spatřily světlo světa, dává smysl.

Zapomeňte na striktní "šatníkotřídící" pravidla plná negativismu (vyhoďte vše, co jste NEnosily poslední rok, vše, co vám NEsedí, vše, co NENÍ v módě....) V úplné kontradikci k všem těm špatným emocím - zkuste se nad každým kouskem ve svém šatníku zamyslet, zda vám přináší radost. Upřímně, bez "hard feelings"....cítíte se v něm dobře? Připadá vám, že vám to v něm sluší? Byla to dobrá koupě? Jestli jsou halenka nebo šaty zatíženy pocitem provinilosti, že stály příliš mnoho peněz a vy byste je tudíž MĚLI nosit, zapomeňte na to. Buďte k sobě upřímní - někdy je to dost bolestné, ale jenom tak vám v šatníku zbydou opravdu jen věci, které máte rádi, ve kterých vám je dobře a dělají vám dobrou náladu. Najednou třeba zjistíte, že spoustu z těch věcí vážně nepotřebujete. I když jsou hezké a sluší vám, možná ve vás vyvolávají pocit provinilosti, že i bez těchhle máte troje černé baleríny:)

A poté, co všechny věci poctivě jednu po druhé projdete, s každou se rozlučte a pošlete ji na novou cestu - kde najde majitele, který ji ocení lépe než vy. Zní to trochu příliš buddhisticky, ale věřte mi, dává to smysl. Zbavíte se tím svého pocitu provinilosti ze zbytečného nákupu.

Oslím můstkem se tak dostávám k tomu, že průvan v mém šatníku skončil na serveru Votočvohoz. Pokud máte zrovna ve svém šatníku příliš prázdno, nebo chcete nahradit nevyhovující kousky něčím, co vynosíte, mrkněte se na to všechno, co bych ráda poslala dál - k lidem, kteří ty věci užijou líp než já.

Pokud potřebujete šatník spíš přifouknout, než mu naordinovat odtučňovací kúru, klikněte SEM.






22. 8. 2014

Haló? Je tam někdo?

"My jsme žáci třetí bé,
bereme však na sebe
podobu zajíce
žirafy či krabice
to je pěkná
směsice.

Můžeme i rohože
a to všechno protože
vlastníme na krátko utržené sluchátko.
taky jedno zvířátko."


Už nějaký ten pátek nejsem ani žákem třetí Bé, ani šesťáku medicíny. Beru na sebe podobu civilisty i zaměstnance. To není zdaleka taková zábava jako stát se na chvíli žirafou či krabicí, ale sluchátko, které používám, bohužel není kouzelné. A tak volám jako hrom, ať je koček milion! A jak se vůbec máte? Jste ještě tam?